Večeře v záhrabu

Venku fučí vítr tak, že vločky létají skoro rovnoběžně se zemí, stan už naštěstí stojí a kluci, jako správní vlčáci, si vykopali záhraby do vysoké vrstvy sněhu. Rumunské Lotru jsou v létě pěkné, příjemné hory. „Nečekej nejostřejší štíty, nejblankytnější jezera ani nejvyšší vodopády. Místo nich Ti bude odměnou vzácný klid širých pastvin, při troše štěstí prozářených vlídným sluncem, volnost jít kudy Tě nohy ponesou, spát na místě Tvému srdci milém,“ píše o nich nestor českých vandrovníků Miroslav Nevrlý, v poetickém spisu Karpatské hry. Vprostřed února se ale tyhle přívětivé kopce mění ve stejnou divočinu, jakou jsem zažila v Himálaji na konci podzimu. Teploty letí pod dvacet stupňů, převěje hrozí lavinami a občasné slunko zahřeje spíš na duši než doopravdy. „Na co máš chuť?“ zavrtávám si nohy do spacáku a otáčím se na Karolínu. „Kuskus bude rychlý, ale přidej tam spoustu česneku a chilli papriček – jinak nás nemá šanci zahřát.“ Vystrčím ruku s ešusem před stan, nahrabu do pytle sníh a začínáme rozpouštět. Plynová kartuše nespokojeně pokašlává, chlad snáší ještě hůř než my. Jakmile sletí teploty pod mrazových patnáct stupňů, nosíme ji zamotanou v péřovce a na noc zůstává ve spacáku. Kuskusové kuličky hážeme do vody ještě dlouho předtím, než začne vařit. Kamarádi, kteří zdolávají sedmi a osmitisícovky si většinou vystačí s vlažnou vodou, aby ušetřili palivo. Nám na týden vystačí docela málo a tak si můžeme dopřát horký luxus. Jen to chce vybírat suroviny, které jsou hotové rychle. Třeba červená čočka, která se tolik osvědčila na letních výšlapech, je v zimě skoro nepoužitelná. Došlo mi to, až když jsme ji na Hoverle chroupali ve stavu velmi „al dente“, protože víc se prostě neudělala. Na druhou stranu s polotvrdou čočkou bych soutěž o největší jídelní bizar na hřebenu nevyhrála. Prim v naší partě dlouhodobě vede Štěpán, který si na první zimní přechod přibalil vlašský salát ve vaničce a během prvního dne mu z něj vznikla majonézová zmrzlina. Druhým majstrštykem z téhle kategorie byla paštika, která zmrzla tak, že nůž s ní nepohnul a dotyčný ji musel vyrýpávat z obalu špičkou trekové hůlky. Nakonec jsme zimní menu s Karolínou ustálily na pár jistotách: kromě kuskusu jsou jeho základem kukuřičná a bramborová kaše a potom rozličné nudle. Tenoučké rýžové jsou hotové doslova za minutu a nedostatek vlastní chuti jim vynahradí třeba troška pasty wasabi, která se dá pořídit v šikovné malé tubě. Cokoliv pálivého je dobrý způsob, jak trochu prohřát zhuntovaný organismus po dlouhém dni na hřebenu, rána jsou zase většinou ve znamení supersladkých záležitostí. Množství sunaru, které malé robě potřebuje na několik dní, je přesně tou dávkou, která trekerovo tělo ráno nakopne a udržuje ho v chodu až do pozdního poledne. Když není sunar, nahradí ho nalámaná čokoláda a oříšky v kaši z jemných ovesných vloček. Rozehříváme ještě trochu sněhu na čaj, vítr venku se trochu uklidňuje, sněžení ustalo a na nebi je vidět pár hvězd. Jasné nebe je sice romantika, ale znamená nižší noční teploty. Snad to bude znamenat i slunko po ránu.

Zajímá vás zimní vaření v horách? Nalistujte si tuhle kapitolu v Outdoorové kuchařce. Najdete tam domácí přípravu, návody i konkrétní recepty.