Tři pravidla trekového jídla

Ingredience pro jídla na trek musí splňovat tři hlavní kriteria. Těmi jsou nízká hmotnost, trvanlivost a pak taky rychlá příprava. Zejména to první a poslední jsou absolutní nutností. Jídlo povlečete na zádech a za kila navíc v batohu byste si cestou nadávali nejen ve strmém kopci. Rychlost s váhou taky souvisí: čím déle se jídlo dělá, tím víc paliva potřebujete. Právě krpály, do nichž budete muset šlapat mějte na mysli, když nakupujete suroviny. Zálusk na jakoukoliv konzervu vás najednou zázračně přejde.

S přípravou potravin na trek je to podobné, jako s jakýmkoliv jiným projektem: čím náročnější akce vás čeká, tím víc času a energie musíte věnovat přípravě jídla na hřeben. Slovem náročnější mám v tomhle případě na mysli hlavně délku plánovaného výšlapu a extrémnost podmínek. Svoji roli hraje také to, nakolik jste zkušenými trekery a v neposlední řadě taky velikost vaší skupiny. Ostřílený vlčák se sehranou partou, který balí na víkendový přechod slovenské Fatry prostě hrábne do spíže a od oka odměří vločky na snídani, nějaké rozinky a oříšky a podle momentálních chutí přihodí ještě polentu, kuskus či ramenové nudle, deci olivového oleje, kousek špeku a nějaké koření.

Pro úplného horského začátečníka je i takováhle kratší cesta zkouškou, ve které zjistí, jak velké porce jeho tělo potřebuje, aby výšlap bez problémů zvládlo, kdy si vyzkouší, co ho nejrychleji a nejlíp zasytí… Zkouška to může být koneckonců i pro zkušené horaly, kteří společně jedou poprvé a přípravu jídla budou sdílet. Elementární plánování jídelníčku a rámcová domluva zabrání trudným chvilkám v půli hřebene, kdy dojde něco, co ještě dávno dojít nemělo a nebo naopak zjištění, že zbytečně táhnete množství kuskusu, které by nasytilo celou populaci místních medvědů.

Při plánování proviantu je důležité mít na mysli cíl cesty – půjdete zcela neobydlenou krajinou nebo občas spadnete do sedla, kde je krámek k doplnění části zásob? Nebo máte dokonce na cestě horskou chatu? Tohle všechno znamená, že batoh může být na startu trochu lehčí.

Informace o místních zásobovacích poměrech do vymýšlení menu patří stejně, jako profil cesty, který kvůli své strmosti a náročnosti může lehce zvýšit obvyklé porce, stejně jako podnebí a aktuální počasí: pokud vyrážíte v zimě, některé suroviny vydrží o poznání déle, v horku se naopak leccos kazí a roztéká. Třeba horalky a podobné plněné oplatky, které jsou prima na výlet do Jeseníků, se vám v parných teplotách letního Balkánu roztečou do podoby, která vám příšerně umatlá ruce přesně tam, kde je pramen nekonečně daleko a vodu máte tak akorát na pití.

Určitě se nevyplatí podceňovat omezenou trvanlivost klobás, salámů a dalších masových produktů v horku. Naše žaludky obrácené naruby po trochu archivnějším loveckém salámu, si jeden plácek na litevském pobřeží musí pamatovat ještě dnes. I v Pobaltí bývá někdy parné léto.

V zájmu psychické pohody je na místě brát v potaz všechny alergie zúčastněných a případně nenáviděné ingredience. Ze stejného důvodu je fajn rotovat recepty tak, abyste se z treku nevrátili s doživotní averzí k ovesným vločkám nebo kuskusu. Při opravdu dlouhých expedicích se doporučuje střídat devět jídel, pokud nejedete déle než na tři týdny, sedm variant menu postačí. Nejde ani tak o rozmazlenost, jako o zmíněný duševní klid. Každý špičkový horolezec vám potvrdí, že jídlo není v horách jen prostým doplněním energie, ale taky momentem klidu, který vás na chvilku vysvobodí od strmého stoupání nebo sněžné vichřice vně stanu či záhrabu. Takže je vždycky lepší, když je jídlo chvilkou, na niž se můžete v nejvypjatějších chvílích těšit jako na světlý bod dne.

Konkrétní jídelníček snadno sestavíte podle receptů v Outdoorové kuchařce. Tam taky najdete ukázkové menu na týdenní trek a spoustu další informací, které vaše výšlapy kulinárně pozvednou.