Nevyhazuj to!
Třetina všeho jídla, co se na světě vyrobí a vyroste, skončí na skládce. Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN je to ročně skoro miliarda tun. Víc než půlku jídelního odpadu mají na svědomí domácnosti, o zbytek se dělí výrobci, supermarkety, restaurace a přepravci.
Jaká je situace u nás? Průměrný Čech každý rok vyhodí šestapadesát kilo jídla. V době, kdy potraviny výrazně zdražují a leckdo se snaží na nákupech šetřit, je to podivný paradox. Padesát kilo jídla, to je jeden větší pokrm na každý den v roce.
Hlavním příčinou vyhazování je, že lidé nakupují víc než zvládnou sníst, nákupy pořádně neplánují a nebo potraviny nevhodně skladují. „Z výzkumu Mendelovy univerzity, víme, že se nejvíce plýtvá potravinami s krátkou dobou trvanlivosti: tedy pečivem, zeleninou a ovocem. Následují mléčné a masné výrobky,“ upřesňuje Anna Strejcová z iniciativy Zachraň jídlo.
Odpadkový ponor
Stále víc Čechů má ale pocit, že vyhazovat jídlo není v pořádku. Nákupy i vaření plánují tak, aby do koše šlo úplné minimum. „V roce 2012 se mi narodil třetí syn a jako svobodná matka jsem potřebovala vyjít s penězi a zároveň jsem nechtěla slevit ze zdravého stravování,“ popisuje čtyřicetiletá Brňanka Klára Kubíčková začátek svojí bezodpadové cesty. Naučila se využívat každý kousek potravin a to, co hrozí zkažením zmrazí, usuší nebo zavaří. „A pokud už něco opravdu použít nejde, zrecyklujeme to na kompostu nebo dáme kamarádce pro slepice a pak si k ní zajdeme pro vajíčka.“
Dnes už má Klára Kubíčková děti čtyři a dvě nejmladší berou tenhle přístup jako každodenní dobrodružství: „Když vejdeme do obchodu, peláší k regálu, kde jsou prošlé potraviny, aby zjistili, co dnes můžeme zachránit před vyhozením.“
Regály a bedýnky s jídlem na hranici trvanlivosti, jsou dneska skoro v každém větším obchodě. I velké řetězce tak reagují na poptávku zákazníků po udržitelnějším přístupu k potravinám. V jejich nabídce přibývá taky „ošklivé“ zelenina. Tím dostává šanci ta část potravin, která šla dřív do stoupy kvůli přehnaným estetickým nárokům obchodů a jejich nákupčích.
Hlavně v mladší generaci přibývá těch, co jídlo zachraňují i na jeho poslední štaci: z popelnic za supermarkety. Dumpster diving, čili odpadové potápění, jak se téhle disciplíně říká, provozuje třeba pražská ilustrátorka Bára Müllerová: „V kontejneru u supermarketů se dají najít poklady – zralá avokáda, balená parmská šunka…jednou jsem natrefila na čerstvě prošlé sunary.“
Bára Müllerová je zároveň studnicí zbytkových receptů. „Ze šlupek od cibule a česneku se dá udělat dobrý základ pro vývar, vyvařuji taky veškeré kosti, co zbudou po pečínce, nebo pečené rybí hlavy. Nikdy nevylívám vodu z brambor nebo z brokolice, když se v ní uvaří zelenina, výrazní to chuť“
Chytrá záchrana
Vrátit do hry jídlo, které by jinak skončilo v koši, pomáhá i technika. V Česku přibývá aplikací, přes které restaurace či obchody nabízejí s výraznou slevou to, co neprodaly.
Hlavně větší města pokrývá aplikace Nesnězeno. Když vznikal tenhle článek, nabízel se na ní třeba kváskový chleba, salát s kuřecím masem a mangem nebo plantážová káva z Jamajky. Cena je proti původní někdy poloviční, někdy i třetinová.
Od března ve zkušebním provozu jede taky aplikace Zachraň oběd, za níž stojí zmíněná iniciativa Zachraň jídlo. Zachraň oběd propojuje gastronomické provozy s charitami a dalšími neziskovkami, které se starají o potřebné. Když má restauraci pocit, že už pokrmy neprodá, může je poslat dál. „V téhle chvíli jsme takhle zachránili kolem deseti tisíc jídel a nyní spouštíme ostrý provoz aplikace i webové stránky,“ popisuje Anna Strejcová.
Tým Zachraň jídlo se také snaží, aby česká legislativa byla v podobných případech vstřícnější. „Momentálně čekáme, zda projde návrh vyhlášky, podle které by bylo možné zbytné pokrmy zchladit a darovat pro charitativní účely. Snad by se to mohlo stát na začátku příštího roku. Čas pro převoz pokrmů by se prodloužil a nebylo by nutné jídlo ihned převézt a zkonzumovat jako dnes.“
Tento text vznikl pro Respekt, kde najdete i další Pospěščí články.